Je naše svobodná vůle opravdu svobodná?

Nedávno mě zaujal výzkum z roku 2008, který se zaměřoval na proces, jakým probíhají naše rozhodovací procesy. Účastnící výzkumu měli jednoduchý úkol – zmáčknout tlačítko na pravé nebo levé ruce zcela dle jejich rozhodnutí, nicméně zapamatovat si čas, kdy tak učinili. Při této nepříliš vzrušující kratochvíli byli připojeni na skenery mozku, které zaznamenávaly aktivitu i té části, která je mimo naši vědomou kontrolu.

Výzkum přišel s velmi zajímavými výsledky. Výzkumníci byli na základě vzorců mozkové aktivity schopni několik sekund před vědomým rozhodnutím odhadovat, kterou rukou účastník zmáčkne tlačítko. Úspěšnost predikce byla přibližně 60 %, tedy jen mírně nad úrovní náhody – nešlo proto o neomylnou předpověď rozhodnutí.

Otázku vztahu mezi nevědomou mozkovou aktivitou a vědomým rozhodnutím otevřely už experimenty Benjamina Libeta v 80. letech. Ty pracovaly s jiným experimentálním uspořádáním a zachycovaly mozkovou aktivitu v kratším časovém horizontu před vědomým uvědoměním rozhodnutí.

Co výsledky výzkumu znamenají?

Výsledky jsou zajímavé tím, že ukazují, že některé procesy související s rozhodováním začínají ještě předtím, než si své rozhodnutí vědomě uvědomíme. Samy o sobě ale neznamenají, že bylo rozhodnutí několik sekund předem definitivně hotové nebo že vědomí nemůže do procesu nijak zasahovat. Otázku svobodné vůle tak spíš otevírají, než definitivně řeší.

Z psychologického hlediska mě zajímá, jaký náhled tyto výzkumy dávají například na pocity viny a odpovědnosti. Pokud část našich rozhodovacích procesů probíhá mimo vědomé uvědomění, může být zajímavé přemýšlet, jak to mění náš pohled na vinu, odpovědnost a možnosti vědomé volby.

Dává tento výzkum argument spirituálním kruhům, které tvrdí, že „já“, tak jak jej známe, je iluze a vše je projevem jedné inteligence, který rozhoduje mimo rámec našeho omezeného vnímání?

A dávají tyto výsledky nějakou podporu transpersonálním nebo jiným pohledům na lidské vědomí?

To nevím. Každopádně co se mě týče, pokud se mi něco povede, je to moje rozhodnutí. A pokud vyvedu něco příšerného tak … „pardon, ale to byla část mozku, se kterou já nemám co dočinění!“

Článek a video níže jsou v angličtině:

https://www.nature.com/articles/nn.2112

Mgr. Lukáš Srbecký, psychoterapeut