Jako asi každého z nás, i mě se v mnoha ohledech dotýká situace ohledně viru Covid-19. Od začátku si v této situaci hledám své místo. Přemýšlím, jak tuto věc uchopit,  jak se zachovat, jak jí dobře projít. Postupně si prožívám různé emoce a reakce v souvislosti s tím, jak se okolnosti vyvíjí. A dívám se na to, co mi současná situace bere a zároveň nabízí.

Chtěl bych Vám v tomto článku nabídnout pár věcí, nad kterými se zamýšlím a které ve mně probíhají. A pokud o to budete stát, můžeme je společně prozkoumat.

Zdá se mi, že opravdu hodně z nás tráví čas u televize a médií a jakoby v transu sledujeme čísla nakažených a mrtvých. Chodíme pak po ulicích, bojíme se jeden druhého, pokřikujeme  ať se k nám lidé nepřibližují, voláme polici na souseda, který nemá roušku na balkóně. Jsou slyšet hlasy občanů, kteří se nenávistně obrací na ty, kteří byli na dovolené v Itálii. „Proč tam jezdí, proč proboha nesedí doma na zadku … proč vůbec dýchají?“ . Otevřeme média a téměř jediné, co vidíme, jsou koronavirová čísla a titulky, které vzbuzují strach. Celkově je cítit, jak máme strach a cítíme se bezmocní. Nemluvíme o ničem jiném. Zdá se, že většina z nás se postupně ocitla v jakési hypnóze strachu. A z této hypnózy přemýšlíme, reagujeme, vztahujeme se k ostatním a přijímáme rozhodnutí lidí u moci.

A co k této hypnóze strachu vedlo? Mnozí by namítli, že samozřejmě reálné nebezpečí viru Covid-19. A možná by měli pravdu. Reálné nebezpečí tu opravdu je a důvody k nějakým obavám jistě jsou. Nicméně zdá se mi, že hypnózu strachu zesilují i další faktory. A to především postoje naší bezmoci, to čemu věnujeme pozornost a také média.

Pojďme se zkusit na tyto faktory podívat blíže.

Moc, bezmoc a naše zdraví

Co je pro mě evidentní, že se v těchto dnech často ocitáme v pocitu bezmoci. Odevzdáváme svojí moc do rukou viru, vlády, medicíny, institucí. Žijeme v jakoby bezmocném světě, kde nás ohrožuje něco neviditelného a žijeme realitu, kde to má nad námi naprostou moc. A pak je tu vláda a instituce, kterým dáváme jedinou moc to vyřešit. V našich hlavách často je: „doufám, že mě někdo nenakazí“, „doufám, že s tím něco udělají“, „doufám, že brzy najdou lék“. Odevzdali jsme svojí moc, své kompetence tam ven – do rukou viru, vlády, lidí, kteří nás mohou nakazit. No a s bezmocí přichází strach.

Do nějaké míry jsou pocity bezmoci vzhledem k situaci přirozené a pochopitelné. Ale myslím, že často zapomínáme, že nejdůležitějším faktorem není samotný vir, ale prostředí kam přichází. Náš imunitní systém. Kdo jen trochu zkoumal, co všechno se děje v našem těle a v našem imunitním systému, jak neskutečně složité a důmyslné mechanismy tam každou chvíli probíhají, tak nemůže být ve stavu bezmoci a zcela ovládaný strachem.

Náš imunitní systém si za dobu našeho života poradil s možná trilióny hrozeb často tak, že jsme o tom ani nevěděli. A někdy nám akorát dá signály, že potřebuje vytvořit dobré podmínky … lehnout si, zpomalit, zastavit se, změnit stravu… aby mohl dobře dělat svojí práci.

Kdybych nyní dostal souhrnnou zprávu, čím vším jsem se za svůj život nakazil a s čím vším se moje tělo vypořádalo, myslím, že bych omdlel. A to mi může dávat nějakou důvěru, že tím mé tělo dobře projde i nyní. I s vědomím, že naprostá většina lidí koronavirovou infekcí projde, aniž by si toho všimla, anebo s minimálními příznaky. A 99% lidí se z infekce v pořádku zotaví. Náš imunitní systém má tu úžasnou moc si s virem poradit. Tuhle moc nemá vláda ani nikdo jiný. Každý z nás mé ve svém těle k dispozici obranné mechanismy, které jsou stále mimo chápání vědců. Tohle máme v sobě. A tam je naše moc.

Ale kolik pozornosti tomu dáváme? Kolik pozornosti věnujeme viru a katastrofickým zprávám a kolik zázrakům, které se právě teď dějí v nás?

Je navíc jasné, že na naší obranyschopnost můžeme mít zásadní vliv – tím jak žijeme, co dáváme do svého těla, na co myslíme, tím co děláme. Tam je taky naše moc.

Jídlo, které jíme. Důležité a námi ovlivnitelné.

Jaký životní styl máme. Důležité a námi ovlivnitelné.

Naše vztahy. Důležité a námi ovlivnitelné.

Vztah sami k sobě. Naprosto zásadní a námi ovlivnitelné.

Naše emoce a psychika. Naprosto zásadní a námi ovlivnitelné.

To že naše emoce, psychické nastavení a míra stresu zásadně ovlivňují náš imunitní systém, jsou dávno vědecky ověřené pravdy. I krátkodobé emoce vzteku, bezmoci a strachu dokážou negativně ovlivnit náš imunitní systém až na několik dní. A naopak. Emoce důvěry, klidu, pohody zásadním způsobem zvyšují naší obranyschopnost a také zkracují délku našeho léčení, pokud už onemocníme.

A přesto mnozí z nás sedí u televize ve stresu a hypnóze strachu.

Je toho přeci mnohem více, co můžeme udělat. Tolik oblastí, kde máme svojí osobní moc. Existuje nepřeberné množství fyzických i mentálních technik a přístupů, které prokazatelně fungují.

Osobně mám rád a používám třeba techniku Wima Hofa. Poměrně jednoduché a zábavné cvičení spojující zrychlené dýchání, fyzické cvičení, otužování a meditaci dokáže zvýšit imunitu člověka už během několika dní. Zní to podezřele snadně? Na závěr článku najdete odkazy na vědecké studie, které až neuvěřitelné efekty této techniky potvrdily.

Téma zdraví, moci a bezmoci je pro mě hodně osobní. Své dětství jsem strávil z velké části v nemocnicích. Měl jsem záněty průdušek, ekzémy, alergie, astma, porušenou imunitu. Býval jsem nemocný téměř stále. Chytil jsem snad každý virus a bakterii. Několikrát do roka jsem bral antibiotika. Byl jsem v mnohém odkázaný na léky a péči lékařů. Také jsem trpěl silnými depresemi a úzkostmi. Ale to už teď není moje realita. Vzal jsem odpovědnost za své zdraví do svých rukou a vrátil si moc být zdravý. Psychicky i fyzicky. Nutno ale dodat, že to chtělo více než strachování se kdo mě nakazí a čekání, že někdo na mé problémy najde řešení.

Rozhodně tu nechci říci, že viry nemají schopnost nám ublížit, že současná situace nemá svojí závažnost a že vláda a lékaři nemají žádnou funkci. To v žádném případě. Zároveň nám chci nabídnout, abychom byli všímaví k tomu, komu a kam odevzdáme svojí moc a jak jí tím bereme sami sobě.

Moc, bezmoc a naše svoboda

Moc a bezmoc nesouvisí jen s naším zdravím, ale také s naší svobodou. Sleduji postupná restriktivní opatření omezující naší svobodu, která se zdají být zatím namístě, a zároveň jsem ostražitý.

Historie je plná momentů, kdy ty nejhorší věci byly schovány za ty „nejlepší“ úmysly.

Autoritářské systémy, ale i ty další, rády využívají princip vnějšího nepřítele a pocitu ohrožení. Mohou to být židé, imperialisté, podvratné živly anebo třeba i viry, kterými mocenský systém může obhájit postupné omezování svobod, sledování, persekuce a upevňování své moci.

Vládnoucí strana v Číně neřekne napřímo svým občanům: „Špehujeme Vás na každém kroku a omezujeme Vás v mnoha ohledech, protože nám to nad vámi dává kontrolu a moc a kdybychom to nedělali tak riskujeme, že o moc přijdeme“. Řekne „Děláme to pro dobro a bezpečí slušných občanů. Abychom Vás ochránili.“

Takovéto systémy potřebují bezmocné občany a hypnózu strachem. Když jsme ve strachu, snadněji dovolíme sledování našich telefonů, počítačů, karet a postupně třeba kamerku v bytě a nevinný čip na ruce. Snadno odevzdáme svojí moc a svobodu. Jde přece o naše bezpečí.

Existuje příměr s žábou, kterou když dáte do horké vody, tak rychle vyskočí. Když jí ale dáte do vody studené a pomaličku jí přihříváte, tak si nevšimne, že se něco děje a postupně se uvaří. Zvláště když jí přesvědčíte, že jí přihříváte pro její dobro, aby nenachladla.

Za dobré úmysly se mohou schovat věci, které bychom normálně jen těžko připustili.

Nejsem příznivcem konspiračních teorií a také nejsem paranoidní. Věřím, že většina vládních a dalších činitelů jedná s dobrými úmysly a činí etická rozhodnutí pro blaho nás všech a rychlé vyřešení situace. Zároveň by bylo naivní se domnívat, že neexistují struktury, které by neměly zájem využít situaci k získání peněz, informací či moci. Stalo se tak mnohokrát v historii a děje se to i v současnosti.

Proto bych chtěl navrhnout… buďme bdělí. Pozorně přezkoumávejme, zdali tato či ona restrikce, posílení moci vlády a možnosti lézt nám do soukromí je ještě adekvátní situaci. Také postarejme se o to, ať velmi rychle odezní s tím, jak odezní reálný důvod pro jejich existenci.

A počítejme s možností, že ti kteří tuto posílenou moc dočasně měli, jí možná nebudou chtít s nadšením vracet zpět.

Média a to čemu věnujeme pozornost aneb koronavirová realita

Dalším faktorem, který podle mého názoru podporuje všeobecnou hypnózu strachem, jsou média a způsob, jakým směřujeme naší pozornost.

Naše pozornost je velmi cenným nástrojem. To, čemu dominantně věnujeme pozornost cítíme, prožíváme a také podle toho jednáme. Stává se to naší realitou.

Pokud mi bude někdo od rána servírovat informace a statistiky týkající se kardiovaskulárních onemocnění s řádnou dávkou detailů kdo, kdy, kde a jakým způsobem na tato onemocnění zemřel, tak je téměř jisté, že do dvou dnů budu žít ve strachu o své srdce. Nebude mě trápit cukrovka, rakovina, dopravní nehody, děti umírající hladem a ani viry. Budu žít kardiovaskulární realitu. Budu jí cítit. Budu o ní mluvit a budu jí také vidět všude kolem sebe. Každé píchnutí na hrudníku bude znamenat, že mám infarkt. Takto funguje náš mozek.

To, že my do velké míry nevnímáme objektivní realitu, ale tvoříme si svojí vnitřní realitu na základě dat a informací, které dominantně přijímáme, je důležitá vlastnost naší mysli.

Další důležitá funkce našeho mozku je, že je zaměřený na informace týkající se ohrožení a nebezpečí. Tuto funkci mají na starost evolučně nejstarší části našeho mozku, které se primárně starají o naše přežití. Neustále vyhodnocují možná rizika kolem nás a jako magnet přitahují naší pozornost. Tohoto mechanismu naší mysli jsou si velmi dobře vědomí lidé z marketingu, obchodníci, politici, novináři, lidé u moci apod. a umí jí využít či zneužít.

Oba mechanismy hrají důležitou roli v hypnóze strachu.

Zkuste si udělat malý test. Pár hodin sledujte zprávy týkající se koronaviru. Z podstaty médií se Vám dostanou ty nejhorší zprávy a nejkritičtější scénáře. A pak se zastavte a chvíli pozorujte své tělo a mysl. Jak se cítí Vaše tělo? Co se děje ve Vaší mysli? Jaké pocity a myšlenky tam probíhají?

Téměř jistě zjistíte, že Vaše tělo se necítí vůbec dobře. Možná budete mít tlak na průduškách, bude Vás bolet hlava, budete cítit napětí a možná i náběh na horečku. Ve Vaší mysli budou proudit myšlenky obav. Mysl bude vytvářet asociace, že bolest na hrudníku je zcela jistě začínající kolaps plic a Vy jste plně zasaženi virovou infekcí. V ten moment budete cítit nutkavý impuls hledat další informace – jak se virus projevuje, co všechno se může s mým tělem stát, kde mají nejbližší plicní ventilátor … A můžete si být jistí, že v tomto stavu budete nacházet ještě více negativní scénáře a informace. Pocitově se Váš stav bude zhoršovat a budete se ocitat v prohlubující se spirále úzkosti a zhoršujících se fyzických symptomů. A Váš imunitní systém bude oslaben.

A pak, pokud můžete, jděte do lesa. A věnujte nějaký čas pozornost stromům, ptákům, slunci, hudbě … čemukoli jinému. A pak se opět zastavte a podívejte se do svého těla a do své mysli. Co je tam teď? Kde je bolest na hrudníku, kde je horečka, kde je koronavirová infekce, která tam ještě před chvílí byla? V tuto chvíli se Váš imunitní systém vrací do plné síly.

Ještě jednou opakuji – naše pozornost je velmi silný nástroj. To čemu věnujeme pozornost tak cítíme, žijeme, reagujeme na to a reaguje na to i naše tělo, naše buňky, naše orgány.

Zdá se mi tedy, že obrovský prostor, který Covid-19 dostává v médiích a způsob, jakým je médii prezentován, z něj dělá mediální hvězdu a „miláčka“ publika. A chudák rakovina, která se desítky let snaží mnohem více, je ve stejné pozici jako nyní baviči TV Nova z devadesátých let. Pes po ní neštěkne.

A my tak žijeme koronavirovou realitu. Je jisté, že budou lidé, kteří se nakazí informačním virem a zemřou na symptomy infekce, se kterou nikdy nepřijdou do styku.

Samotná kapitola je pak způsob, jakým média volí titulky zpráv. Jeden titulek za všechny:

• Někdo zvládá koronavir bez léků, někomu vybuchuje hlava.
• https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nekdo-zvlada-koronavir-bez-leku-nekomu-vybuchuje-hlava/r~b65648b469f511ea9d74ac1f6b220ee8/

Při čtení titulku Vás může zachvátit panika a zaplavit vnitřní obrazy toho, jak je Váš mozek rozstříknutý po stěnách Vašeho pokoje. A samozřejmě si článek musíte okamžitě přečíst, protože co kdyby tam byl návod, jak se explozi důležité části Vašeho těla vyhnout.

Když si článek přečtete, tak se s úlevou dozvíte, že slečnu co měla virus, bolela hlava. To je nepříjemné, na druhou stranu se to prostě stává. Každý z nás to mnohokrát zažil, ale málokdo u toho měl reportéry a vyděšené obecenstvo.

Mimochodem, mám pro Vás malý kvíz – který článek bude mít podle Vás větší čtenost a vzbudí větší ohlas?

• Při koronaviru Vám může i vybouchnout hlava!
• Při koronaviru Vás může i hodně bolet hlava.

Rozhodně nechci situaci zlehčovat. Covid-19 si zaslouží naši přiměřenou pozornost, kvalitní informace a adekvátní prostor v médiích. Mít adekvátní množství kvalitních informací je nesmírně důležité. Pomáhá nám to na situaci přiměřeně reagovat. Nicméně chtěl bych navrhnout – buďme bdělí k tomu jakým informacím věnujeme pozornost, jak dlouho a kdo a jakým způsobem nám je předkládá.

V tom, jak zacházíme s naší pozorností, je také naše moc.

Na závěr …

Zajistí nám péče o naše zdraví, to že si vezmeme moc do svých rukou a to, že budeme vědomě zacházet se svojí pozorností, že nezemřeme na virus? Ne. Můžu dopsat tento článek a zítra být nové číslo ve statistice státu.

A není to něco, z čeho bych byl úplně nadšený. Na druhou stranu mi vědomí mé smrtelnosti a zranitelnosti něco nabízí a otevírá.

Většina z nás žije v iluzi, že jsme nesmrtelní. Že díky zdravotnictví, pojištění a vládě jsme nezranitelní.

A nyní jsme konfrontování se svojí zranitelností a se svým strachem. Jsme konfrontovaní s realitou, že můžeme mít deset roušek, nejlepší léky, pojištění, můžeme bydlet v atomovém bunkru a líbat se jen v plynové masce a stejně … pokud se někdo nebo něco, co to tu řídí rozhodne, tak náš čas tady skončil.

A když s tím nějakou chvíli zůstaneme … když zůstaneme se svojí zranitelností a potkáme se se svým strachem, tak se v nás může odehrát změna. Může proběhnout vnitřní transformace směrem k větší svobodě, lásce, k vědomí, stvořiteli. Jedině ve vědomém kontaktu se svojí zranitelností a smrtí můžeme plně žít. Ve strachu ze smrti nemůžeme žít plný život. Můžeme jen přežívat, žít v paralýze.

Pro mě je důležitá otázka, jak čas do své smrti prožiji. Ani ne jak dlouho, ale v jaké kvalitě. Budu žít ve strachu a pod taktovkou někoho jiného? Anebo budu Žít volně, svobodně, plně, tak jak cítím, že to je pro mě dobré.

Vzpomínám si na paní s malým klukem na břehu brněnské přehrady. Nebohý kluk nemohl na slunce, mohl by se spálit. Nemohl do trávy. Mohla by tam být klíšťata. Nemohl k těm krásným květinám, mohla by ho píchnout včela. Nemohl k vodě, mohly by tam být bakterie. A tak byl odkázaný na prostor deky. Tam si mohl bezpečně hrát. Nevědomá maminka tak utvářela neurotického tvora, který bude, pokud s tím něco neudělá, žít svůj život na dece. Ve strachu udělat krok ven. Nebude Žít, bude život přežívat.

Ale za dekou přece začíná Život. V trávě je Život. V květinách. Ve vodě. Na slunci. V plném nádechu a výdechu.

A ano, také jsou tam rizika. Chce to odvahu vyjít za hranice deky.

Vyjít ven je riskantní. Rozeběhnout se je riskantní. Plně se nadechnout je riskantní. Být sám sebou je riskantní. Milovat je riskantní. Žít Život je riskantní.

Může to bolet. Můžeme se zranit. Můžeme leccos chytit. Můžeme být nemocní. Můžeme zemřít.

A zároveň je tam i krása. Živost. Plnost. Radost. Objevování. Poznání. Dobrodružství. Smích. Pláč. Láska. Nádech a výdech.

Je tam Život se vším, co k němu patří.

A i tady máme svojí moc. Rozhodnout se, co uděláme s časem, který tu máme, ať už je jakkoli dlouhý. Rozhodnout se, jestli se budeme jeden druhého bát, anebo budeme milovat. Jestli zatlučeme svá okna, anebo otevřeme svá srdce. Jestli budeme svobodní, anebo spoutaní strachem. Jestli budeme malí, anebo velcí. Jestli budeme svůj život přežívat, anebo Žít.

Přeji Vám dobré zdraví, klidnou mysl a moc ve svých rukou

Mgr. Lukáš Srbecký, EFT poradna Brno, https://www.lukassrbecky.cz/

Související odkazy:

https://www.wimhofmethod.com/science

https://www.sciencedaily.com/releases/2011/04/110422090203.htm