Proč neděláme jednodenní holotropní dýchání?

Na první pohled je jednodenní holotropní dýchání lákavé.

Přijdu ráno, projdu dýcháním a večer jedu domů. Ušetřím si celý víkend a přitom dostanu vlastně to hlavní.

Tak proč naše běžné holotropní dýchání začíná už v pátek večer a končí až v neděli? A proč dvojité holotropní dýchání trvá dokonce od čtvrtka do neděle?

Jednodenní akce by vlastně byly výhodné i pro nás. Víme, že pro řadu lidí je těžké najít si na sebe celý víkend. A víme také, že někteří lidé právě proto raději zvolí jednodenní dýchání někde jinde.

Rozumíme tomu.

Přesto jsme se rozhodli běžné jednodenní holotropní dýchání nedělat.

Důvod je poměrně jednoduchý. Myslíme si, že některé věci potřebují svůj čas.

Holotropní dýchání není jen dýchání

Lidé mají někdy představu, že holotropní dýchání je především o těch třech hodinách, kdy leží na matraci, intenzivně dýchají a poslouchají hudbu.

Samotné dýchání je samozřejmě velmi důležité. Ale z naší zkušenosti je jen jednou částí mnohem většího procesu.

Důležité je, co se děje před dýcháním, během něj a také dlouho potom.

Holotropní dýchání pro nás není výkonová dechová metoda. Není to o tom, že čím víc budu dýchat, čím rychleji a čím intenzivněji, tím větší dostanu výsledek.

Člověk může při holotropním dýchání vstoupit hodně hluboko do svého vnitřního světa. A když někam hluboko vstoupíme, potřebujeme také čas se zase vrátit. Přistát. Nechat věci dosednout a postupně je zpracovat.

Něco začíná už před samotným dýcháním

První večer našich workshopů věnujeme přípravě, seznamování a společnému úvodu.

Mohlo by se zdát, že je to jen čas před tím, než začne to hlavní. My to ale tak nevnímáme.

Často vidíme, že se proces začíná rozbíhat už tady.

Lidé přijedou z práce, z rodiny a ze svého běžného života. Postupně zpomalují. Seznamují se s námi a s ostatními lidmi. Začínají vnímat atmosféru skupiny a sami sebe.

Někdy se už během prvního večera objeví důležité emoce nebo témata. Někdy pro člověka může být důležité jen to, že se ocitne ve skupině lidí, kde může trochu povolit, cítit se bezpečně a nemusí nic předstírat.

Tohle se dá těžko uspěchat.

Ani dýchání neukončujeme podle hodinek

Samotný proces holotropního dýchání trvá zpravidla kolem tří hodin.

Ale ne každý člověk má stejné tempo.

Někdo svůj proces dokončí dříve. Někdo potřebuje více času. A když vidíme, že člověk stále prochází něčím důležitým, neřekneme mu po třech hodinách, že už skončil čas a je potřeba vstávat.

Jsme tam s ním.

Někdy ještě dlouho potom, co hudba skončila a většina ostatních už má svůj proces za sebou.

Pak přichází další část. Kreslení mandaly, jídlo, odpočinek, kontakt s ostatními, sdílení toho, co se stalo.

I tohle všechno považujeme za součást holotropního dýchání.

Důležité věci se někdy dějí až druhý den

Po dýchání se člověk může cítit úplně jinak než následující ráno.

Něco se přes noc usadí. Něco se naopak nově objeví. Některé souvislosti začnou dávat smysl až s odstupem.

Proto chceme naše účastníky vidět i další den.

Máme možnost zjistit, jak na tom jsou. Můžeme si o tom společně promluvit. Pokud je potřeba, můžeme člověka ještě podpořit nebo s ním něco dopracovat.

A často to opravdu děláme.

Velmi důležitou částí posledního dne je také společné sdílení.

Na něj nechceme mít hodinu s pohledem na hodinky a pocitem, že už musíme vyklidit místnost.

Někteří naši účastníci nám říkají, že jim důležité věci došly právě při závěrečném sdílení. Když svůj prožitek poprvé zkusili dát do slov. Nebo když poslouchali zkušenost někoho jiného a najednou se jim jejich vlastní zážitek poskládal trochu jinak.

I to potřebuje čas.

Ovoce také nedozraje rychleji jen proto, že na něj máme méně času.

A co se děje po návratu domů?

Ani odjezdem naše podpora nekončí.

Holotropní proces často nějakou dobu pokračuje. Zkušenost se dál integruje, přicházejí další emoce, sny, uvědomění nebo otázky.

Proto s lidmi zůstáváme v kontaktu také po skončení workshopu a pokud něco potřebují, mohou se na nás obrátit.

Celý proces tedy pro nás není jen několik hodin dýchání na matraci.

Je to příprava, samotné dýchání, podpora, čas na přistání, sdílení, integrace a také následná péče.

Proč tedy děláme speciální jednodenní dýchání?

Jednou za rok pořádáme také speciální jednodenní holotropní dýchání.

Je ale určené zkušeným účastníkům, kteří už holotropní dýchání znají a vědí, do čeho přicházejí.

Nemusíme s nimi procházet stejně dlouhým úvodem a vysvětlovat celý rámec metody od začátku. Znají prostředí, průběh i způsob práce.

Právě proto nám u této specifické skupiny dává kratší formát smysl.

Pro člověka, který přijíždí na holotropní dýchání poprvé, ale chceme mít času dost.

Některé věci prostě nejdou uspěchat

Mohli bychom naše workshopy zkrátit. Pro část lidí by to bylo pohodlnější a pravděpodobně bychom tím získali i více účastníků.

Přesto to dělat nechceme.

Za roky, kdy holotropním dýcháním sami procházíme a kdy při něm provázíme ostatní, jsme si vytvořili poměrně jasnou představu o tom, jaké podmínky chceme lidem nabídnout.

Dostatek času. Dobrou přípravu. Bezpečný prostor. Podporu během dýchání. Čas na zklidnění a přistání. Možnost všechno sdílet a integrovat. A podporu také potom, co se člověk vrátí domů.

Z naší zkušenosti právě tento rámec pomáhá tomu, aby mohl celý proces proběhnout dobře a aby měl člověk dost prostoru zpracovat i hlubší zkušenost.

A za těch pár ušetřených hodin nebo jeden den nám jeho zkrácení nestojí.

Některé věci se dají urychlit.

A některé prostě potřebují svůj čas.

Přeji vám volný dech

Mgr. Lukáš Srbecký, https://www.lukassrbecky.cz/