Občas si vzpomenu na kožní oddělení dětské nemocnice v Brně, kam jsem často s rodiči docházel. V hlavě mi utkvěla především věta docenta Rovenského „tak mi si tě koupíme“, která znamenala, že strávím příštích několik týdnů na lůžkovém oddělení. Tedy nic z čeho bych byl jako šestiletý kluk příliš odvázaný.

Vybavují se mi vůně mastí, které v takzvané „mazárně“ byly v kýblech a sestry z nich plnými dlaněmi nabíraly a natíraly nás po celém těle za našeho patřičného jekotu. Vzpomínám si, jak jsme museli legračně poskakovat, abychom rychleji uschli a mohli se obléci do pyžama. Vzpomínám také, jak pan docent na dotazy „kdy už půjdu domů“ odpovídal „už brzy“, přestože jsem byl hospitalizován teprve první den. A vzpomínám také na Honzíka, kluka, který měl tak strašný ekzém, že nebylo možné na jeho těle najít ani milimetr kůže, která by nebyla v hrozném stavu. Někdy mi přišlo, že krvácí z celého těla. Přestože můj stav nebyl v té době nijak slavný, vedle něj jsem byl modelem pro kosmetickou společnost. Honzík v nemocnici v podstatě bydlel. Pokaždé, když si mě docent Rovenský „koupil“, Honzík tam byl.

Jednou jsem se účastnil jeho dětské svatby. Na Honzíka letěly všechny holky z oddělení (v tomto jsme se významně lišili), protože v tomto věku jsme ještě nebyli naprogramovaní médii na to, jak má člověk vypadat, aby byl milovatelný. Možná z něj cítili sílu, se kterou vše zvládá.

Představuji si, že dospělý Honza našel svojí cestu ke zdraví, vede spokojený život a celkově se cítí skvěle ve své kůži.

Lukáš Srbecký,  EFT poradna Brno